Můj den se 4 měsíční dcerou

„Jak trávíš čas se Sofinkou?“, ptala se mě nedávno jedna kamarádka, které se narodilo malé miminko. „Jak vypadá váš den s malým miminkem“, zajímalo ženy ve skupině Maminka v bavlnce na Facebooku, když jsem se jich ptala, na jaké téma by chtěly, abych napsala další článek. A tak jsem se rozhodla, že se s vámi o náš den podělím.

Úvodem ale potřebuji říct jednu důležitou věc. Každé miminko je jiné, jedinečné, i maminka. Roli hraje opravdu spousta faktorů. Například pohlaví miminka (chlapečci jsou ovládáni v chování primárně testosteronem, holčičky hormonem oxytocinem), věk miminka (v prvních letech je vývoj překotný a co funguje v učitý čas, pak nefunguje později) a také typem děťátka (některé děti jsou akčnější, jiné zase hloubavé, další rády používají svou představivost, atd.). Proto doporučuji číst tento článek jen jako inspiraci a všímat si těch částí, které s vámi budou rezonovat. Vše ostatní pak nechte projít jedním okem tam a druhým ven.. :)

Ráno

Ráno se Sofinka budí brzy, okolo šesté hodiny. Když se probudí, ještě ji (vleže) nakojím a ona u toho pospává, někdy i usne. Snažím se jí trošku natáhnout ranní vstávání, abychom ho sladili se vstáváním kluků a jejich případným vypravováním do školky (tj. aby se nestalo, že Sofi pak bude potřebovat jít spát dřív, než do školky vyrazíme).

Když už se pak probudí úplně, chvíli ji pomazlím, rozestřu zatemňovací závěsy a nechám ji ležet v posteli. Vím, že je nakojená, vymazlená, v noci si užila hodně mé přítomnosti, a tak ji tam klidně nechám tak dlouho, jak sama vydrží. Někdy je to 15 minut, někdy i půl hodiny. Vím, že je dobré ji nechávat i úplně samotnou. Může si tak ještě pobývat mezi Nebem a Zemí, resp. užívat si napojení tam nahoru (více o tom, proč je to pro děti dobré, nejdete v mém článku Tři nejčastější chyby v mateřství).

Mezitím se jdu pověnovat klukům, udělat jim snídani. Když už Sofinka nechce být sama, jdeme se přebalit do koupelny. Má tam nad přebalovacím pultem montessori závěs Munari mobile, který miluje. Hodně ji to tam proto baví. Já se mezitím umyju (i navoním.. :)) a hned mám příjemný pocit, že jsem už úplně ready na další den.

Pak dám Sofi většinou do houpátka a jdeme uklízet kuchyň. V kuchyni máme ze stropu zavěšenou dřevěnou hračku (létacího slona). Sofinku baví koukat na mě, jak tam tančím (někdy spíš běhám.. ;)) po kuchyni, případně jí roztočím slona, kterého ráda pozoruje.

Zbytek rána, než jde poprvé spát, už se odvíjí od toho, zda se jede do školky či ne. Pokud ano, Sofi se dívá, jak se kluci chystají, ti ji mezitím mazlí a hrají si s ní. Já si povídám střídavě se všema, klukům říkám, ať jí ukazují co a jak dělají, že se to od nich učí.

Když jedeme do školky, malá si usne v autě a já ji pak jen přenesu do kočárku. Když nejedeme, dávám ji spát ven taky. V chladu a na čerstvém vzduchu spí mnohem tvrději a déle než doma. Nemá moc ráda uspávání v kočárku, jen výjimečně v něm zatím dokáže koukat a usnout si, ale snadno mi usne v náručí. Stačí ji tak 5 minutek oblečenou venku houpat, a pak už jen do kočárku položit.

Spánek

Poslední dobou Sofinka už dopoledne dobře spí, cca 2-3 hodiny v kuse, ale ještě nedávno se budila co půlhodina, hodina. Když se tak stalo, vzala jsem ji do náruče, pohoupala a když zase zabrala, položila jsem ji zpět. Děti mají v prvních rocích života spánkové cykly trvající 50 minut. To znamená, že po 50 minutách bývají probudnější. Začnou se třeba vrtět, „mňouknou“ si..

Já děťátko v tu chvíli nenechávám se úplně probudit. Jdu hned za ním a uhoupu ho do dalšího spánkového cyklu. Myslím si, že je to lepší pro mě i pro malou, když spí méněkrát za den déle, než aby měla den roztříštěný do mnoha krátkých spánků. V delším spánku se tělo mnohem lépe zregeneruje (a miminko zintegruje všechny podněty dne) a i já si více odpočinu (či více toho udělám, pokud mám sílu). Takže pro představu – Sofi teď ve 4 měsících spí přes den celkem nějakých 5 hodin. Někdy ve dvou delších, cca 2,5hod spáncích, jindy ještě ve třech kratších spáncích, jak tomu bylo pravidelně ještě donedávna.

Pokud je to ten případ a Sofi potřebuje ještě jeden večerní spánek, nedávám ji už do kočárku, ale na ten poslední si ji dám na sebe. Do šátku či do nosítka – manduky. A jdeme buď na krátkou procházku, nebo s ní doma něco dělám – vařím, hraju si s klukama, nebo si sednu na židli a jen tak odpočívám. Slyší tlukot mého srdce, připomíná jí to čas v bříšku, sytí se u toho hodně mou přítomností.

Když je venku hodně zima, či nevlídné počasí, dávám Sofi spát do hacky (závěsné postýlky). Když byla menší, nechtěla v tom spát vůbec (to jsem ji uspávala u kojení v posteli), teď už ji má docela ráda. Úchyty na hacku máme navrtané ve zdi na třech místech: v ložnici nad manželskou postelí, v pokojíčku nad postýlkama kluků a v obýváku nad gaučem. Místo, kde malou uspím volím podle toho, co chci při jejím spánku dělat. Pokud spíše spát, nebo si číst, uspím ji v ložnici. Pokud spíš vařit nebo dělat něco do práce, uspím ji v obýváku. Abych byla vždy nablízku pro další houpání v probudnějších fázích.

Každopádně vždy před usnutím v hacce u ní stojím a dívám se na ni. Houpu ji a zpívám jí, dokud neusne. Jinak to nemá ráda. Když ji dám do hacky a jen tak ji houpu a ona mě nevidí, začne plakat. Dávám ji spát ale už příjemně unavenou – teď ve čtyřech měsících po cca 2 hodinách bdění. Jak je unavená, tak mi usíná rychle, max do 10 minut. První půlhodinu/hodinu spí v hacce tuze, pak už se víc budí. Ale stačí ji zase pořádně pohoupat – či se jí i ukázat – a usne znovu.

Po probuzení

Když se Sofinka probudí, většinou ji hned přebalím a nakojím. Po kojení a pomazlení bývá velmi spokojená a nejradši sama se sebou a svým světem, který obsahuje i její přirozenou duchovnost (krásně to řekla o Sofince má sestra, poté co k ní přivoněla – že ještě „voní Nebem“…).

Nechávám ji tedy ve spojení s andělíčky a různými dalšími bytostmi tak, že ji nechám ležet na dece bez dalších impulsů. A ona si kouká do stropu a komunikuje s nimi živě, nebo si hraje s ručičkama a zkoumá své tělíčko. V tu chvíli mě nepotřebuje. Nebo v tomto čase moc ráda kouká na bambus, který máme na verandě. Posadím ji do houpátka a ona pozoruje lístečky jak se hýbou ve větru a je jí dobře.

Tento vzácný čas se většinou snažím nepromarnit děláním věcí do domácnosti, ty dělám většinou se Sofinkou. Tento čas věnuji sama sobě. Nejprve se většinou na chvíli zastavím, párkrát se pořádně prodýchnu a nacítím si tělo. Když je unavené, lehnu si na gauč a odpočívám. Vezmu si knížku, nebo jen tak ležím a pozoruji myšlenky. Pokud mám sílu a chuť, jdu dělat cokoliv, co mi v tu chvíli udělá radost a nabije mě. Ať už si umýt vlasy, nakrémovat obličej či udělat něco do práce. Teda pokud není něco vyloženě akutního.

Po cca půlhodince už Sofi vyžaduje mou pozornost. Tehdy  si ji většinou položím na skrčené nohy a hrajeme si s hračkou. Vezmu nějakou, kterou má ráda a pohybuju jí před očima pomalu ve všech směrech. Doleva, doprava, nahoru, dolů, do pravého horního rohu, do levého dolního, atd. Z terapeutické praxe vím, že se díky tomu rozvíjí všechny její smysly, nejen ty vizuální a také se tvoří v mozku nové nervové spoje a roste tak plasticita jejího mozku.

Nebo „trénujeme“ bříško. Položím ji na deku na bříško a povídám si s ní tváří v tvář, dokud ji to baví. Bříško se dá trénovat i např. na skákacím míči. Miminko na něj položit, přidržovat ho a houpat s ním jemně dopředu, dozadu a do stran. Nebo si lehnu na záda a Sofinku si dám na sebe tak, že leží bříškem na mém břichu. To má ze všeho nejradši.

Co když je unavená, ale ještě ne dost na to, aby šla spát?

V průběhu těch dvou hodin, než jde spát, bývá – cca uprostřed – Sofinka unavená. Tehdy ji vezmu a nosím. Nosím ji buď stočenou do klubíčka, nebo na tzv. „tygříkovi“. Nosící poloha tygřík je dobrá z mnoha důvodů, např. miminko v této poloze snáze uvolní prdíky a taky si u toho procvičuje zádové svaly.  Tato poloha je miminky oblíbená také proto, že se na ní mohou i zcela uvolnit a mohou si v ní odpočinout, stejně jako to dělá tygr, když spí na větvi. A maminky tuto polohu mají rády proto, že mají při ní děťátko u sebe a zároveň mají jednu ruku volnou. Já toho často využívám a například při tom uklízím/přemisťuji na své místo drobnosti.

Co ještě se „dá dělat“ s takto malým děťátkem?

Ještě jsem nezmínila dva dost důležité pomocníky a těmi jsou hrací deka a hrazdička. Hrazdičku máme dřevěnou, z Ikei, Sofinka ráda pozoruje zavěšené útvary na ní, poslední dobou si s nimi i různě hraje. To samé platí o hrací dece. Tam jí střídám hračky, které na oblouk zavěsím vždy tak, aby měla stejné hračky maximálně den dva, a pak jí je vyměním, aby se jí neokoukaly.

Když je Sofinka spokojená s některou z hrazdiček, nechávám ji být. Sednu si vedle ní a dělám si něco do práce, nebo si čtu. Nezasahuji jí do hraní. Děti (v jakémkoliv věku) je dobré nechávat hrát si aspoň občas samotné i proto, že se tím projevuje jejich přirozená kreativita. Ty starší vám můžou říct, že se nudí, ale když to chvíli vydržíte a necháte je, určitě si něco najdou a my rodiče pak můžeme být i překvapení, jak báječnou zábavu si vymyslely.

Co se týče našeho času se Sofinkou, musím k tomu přistupovat samozřejmě flexibilněji, když jsou doma i kluci a já mám všechny tři děti na starosti. Pak má ale i Sofinka od nich více péče a zábavy a já se snažím všechny tři děti propojovat tím, že děláme co nejvíce věcí spolu. Sofi položíme k nám, když si s klukama hrajeme (a občas se na ni obracíme a povídáme jí či ukazujeme s čím si hrajeme). Nebo někdy poprosím kluky, ať ji pohoupou, když zrovna například dochystávám oběd a ona by už potřebovala ponosit. Jednoduše žijeme z momentu na moment a jdeme s tím, co daná chvíle přinese za podněty a potřeby.

Druhé uspávání i probuzení jinak probíhá u nás se Sofi obdobně, po kojení ji nechávám být, pak si s ní hraju, pak s ní dělám věci do domácnosti či ji ponosím, když je unavená. Akorát večer se nese ve znamení příprav na spaní.

Uspávání večer

Zatím je Sofinka malá, žádný rituál vyloženě nemáme. To se chystám zavést až trošku povyroste. Prozatím ji stačí večerní koupel (cca jednou za 5 dní), následovaná masaží na přebalovacím pultu, rozloučení se s klukama a taťkou a usnutí u kojení. Chodíme spát v plus mínus stejný čas, vypozorovala jsem, že sedmá, půl osmá jí svědčí.

Poslední dobou ji v noci hodně budí ručičky. Cucá si je, lítají ji kolem obličeje.. Tak jsme zavedli, že Sofinku balíme do sarongu tak, aby měla ručičky u těla. Spí pak i 6 hodin v kuse a krásně si u toho odpočine ona i já.

Co dělat, když děťátko pláče?

Když Sofinka pláče, nejdřív hledám důvod proč. U ní je to celkem snadné. Nemá ráda převlékání, to se vždycky zlobí, když ji oblékám na ven či vysvlékám z kombinézky. Proto se to snažím dělat jemně ale co nejrychleji, aby se netrápila dlouho. Taky pláče někdy před usnutím, teď to tak prostě mívá. Důvody přesné neznám, jen tuším, že vyplakává porodní trauma, a proto ji nechávám si ulevit (proč je dobré to dělat viz článek – Tři nejčastější chyby v mateřství). A pak už jen občas kvůli prdíkům, těsně předtím, než se nějaký uvolní.

V každém případě při pláči se snažím být na ni příjemná a mít trpělivost. Malá miminka nepláčí pro nic za nic, mají jednoduše nějaké nepohodlí. Co mi ale na ni funguje opravdu dobře, je zrcadlení. V tu chvíli po ní opakuju zvuky a pohyby či grimasy, které dělá. Vytvářím s ní takzvaný rapport, tj. souznění. Když to tak dělám, její nevědomí vnímá, že respektuji ji i její nepohodu, že s ní soucítím. Velmi dobře na to reaguje, cítí se být „viděna“ a po chvilce zjemňuje svůj pláč. To většinou ještě podpořím tím, že se ji pokusím vyvést z pláče do pohody. Dělám to tak, že zvuky pláče postupně ztišuji a snižuji jejich frekvenci až je nakonec nahradím zvukem hou hou. Sofinka reaguje dobře zejména na to, když ten zvuk dělám (postupně) hlubší a hlubší.

 

Pár posledních tipů závěrem

Výlety

Když se chystáme na nějaký výlet, vždy ho (zatím) plánuji na čas, kdy bude spát. Včera jsme například vyrazili celá rodinka do Řevnic na pumptrail. Kluci jeli s taťkou na kolech, já za kočárkem na bruslích. Sofi spala celou cestu. Pak se probudila, myslela jsem, že bude s námi vzhůrů na dece, dáme si u řeky oběd a na její další spánek pojedeme nazpět, ale nakonec ještě po chvilce usnula a spala až dokud jsme nedojeli domů.

Tady si dovolím ještě malou vsuvku. Určitě doporučuji na výlety v kočárku brát s sebou manducu či šátek (pokud je má vaše děťátko rádo). Já na to včera zapomněla a připravila jsem si tak horkou chvilku, protože hned po probuzení Sofinky na hřišti to nevypadalo vše tak růžově. Pořád se ošívala, poplakávala, nebavilo ji koukat ani se nosit a já už se pomalu smiřovala s představou, že s ní teď budu muset hned letět sama domů. Naštěstí jsme pak zjistili, že je akorát ještě unavená a když mi začala usínat u kojení, pohoupali jsme ji, dali jsme do kočárku, kde znovu usnula.

Vyřizování lékaře a další

Vyřizování u doktora, nákup, atd. doporučuji dělat spíše v bdělém stavu děťátka. Zabaví se pozorováním, vy vyřídíte co potřebujete a užijete si pak zasloužený odpočinek, až vám zase malé usne. Teda pokud nemusíte jet daleko autem, to by pak bylo lepší naplánovat na spánek.

Plánování návštěv

Co se týče návštěv u nás doma, plánuji je jak kdy. Když jsem unavená, plánuji je spíš na čas, kdy Sofinka bývá vzhůru, abych si pak mohla odpočinout s ní, až návštěva odjede a ona půjde spát. Pokud si chci naopak pořádně „pokecat“ s kamarádkou, domluvíme se tak, aby alespoň část návštěvy Sofinka spala.

Závěrem chci říct, že každý den u nás má vždy podobný rámec, jakousi relativně pevnou kostru, danou spánky a obdobími bdělosti Sofinky. V rámci té pevné kostry je pár věcí které ještě dodržuji – např. nechávání Sofinky samotné, když je spokojená a nakojená a večerní koupání. Zbytek ale necháváme na přítomném okamžiku, na tom, jak jsme na tom v danou chvíli obě se silami, co potřebujeme a co nám udělá v tu chvíli největší radost či osobní pohodu.

Ne nadarmo často mluvím/přemýšlím o flexibilitě jako o důležité dovednosti každé maminky. Děti nám ji pěkně trénují, spolu s kreativitou a tvořením si každého okamžiku. Teda alespoň ty naše tři mi obě dovednosti pěkně rozvinuly tím, jaké měly potřeby a jak jsem se musela flexibilně naučit je uspokojovat spolu s těmi svými.

S láskou,

Tereza

Jsem milující máma tří dětí a vášnivá psychoterapeutka. Ve své praxi kombinuji dar citlivosti a schopnosti jasně vidět to, co nefunguje. Podporuji ráda hlavně maminky malých dětí, aby mohly žít jako v bavlnce. Můj příběh si můžete přečíst zde>>> A tady si můžete zdarma stáhnout Ebook Maminka v bavlnce: 7 tipů jak si snadno a rychle dobít baterky. Napsala jsem je pro vás všechny jako podporu a dárek ode mě vám>>> Jsem také autorkou Ebooku Maminka v bavlnce: 3x5 tipů jak si vytvořit z mateřské skutečnou dovolenou.Napsala jsem ho pro všechny maminky, které si chtějí doma vytvořit mateřskou snů>>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Toužíte se stát MAMINKOU V BAVLNCE? Objevit 7 tipů jak si snadno & rychle dobít baterky?

    Stáhněte si eBook MAMINKA V BAVLNCE: 7 tipů jak si snadno a rychle dobít baterky a staňte se z unavené a zahlcené mámy odpočatou a spokojenou maminkou.

  • Kategorie
  • Nejnovější články
  • Potkáme se na facebooku: