„Je to velikej supeeej!“

„Je to velikej supeeej!“, volal náš tříletý Joshík, když běhal jednoho večera na zahradě okolo ohně a po třech týdnech se rozpršelo. Úplně tím vystihl ten báječný pocit, který jsem měla i já, sedící venku u ohně vedle něj.

Vzpomněla jsem si totiž při tom na zážitky, které se mi často opakovaly na Lago di Garda, mém milovaném italském jezeře. Toto jezero je vyhlášené hodně mezi surfaři, protože v jeho severní části – kde končí Alpy – přichází velmi pravidelně (dopoledne slabší a odpoledne silnější) vítr. Garda je tak rájem pro windsurfaře.

I já sem kdysi jezdívala za windsurfingem. Byla jsem tam hned několikrát a udělala jsem si tam i certifikát na samostatné surfování. Když jsem se dopoledne v místní škole učila surfovat, vždy jsem milovala nejen čas strávený na vodě, ale zejména ten po ní. Dvě hodiny po „slezení z prkna“ mi bylo totiž úúúúplně blaze. Byla jsem vyklidněná, vysluněná, zharmonizovaná a tento stav trval vždy hned několik hodin. A ani poté, co pominul, mi nebylo nijak o moc hůř. Ba spíše naopak, na Lagu mi bylo vždy tak nějak nadstandardně dobře. Harmonicky, klidně a v síle jsem se tam vždy cítila.

Zajímalo mě proč? Proč je mi tak dobře tam a nikde jinde? Nejdřív jsem to přičítala surfování a té celé atmoféře okolo něj. Ale cítila jsem, že toto není přesně ten důvod. Až jednoho dne mi bleskla hlavou myšlenka a já věděla, že to je ono!

„Je to tou intenzivní přítomností všech živlů!!!“, napadlo mě. A bylo. Přítomností masy průzračné azurové vody v Lagu, přítomností země umocněné majestátnými Alpami hned vedle vody, přítomností vzduchu ve formě silného a vzrušujícího větru a ohně v neutuchajícím slunečním žáru.

Je to už pár let, ale právě ten večer, kdy jsem seděla u ohně a rozpršelo se, jsem si na tyto své zážitky vzpomněla. Mé tělo, srdce i duše jako by se na chvilku přesunuli zpět do Itálie, k milovanému Lagu a já jsem zase viděla všechny čtyři živly tančit spolu vášnivě harmonický tanec.

A když ten obraz pominul, cítila jsem neskutečnou vděčnost, že ty samé pocity zažívám zas, tentokrát u nás na zahradě. S ohněm v ohništi, deštěm osvěžujícím naše těla a pravě zasazené rostliny, klidnou přítomností země a lehkým vánkem snášejcím se na okolí spolu s tmou.

Děkuji.

Děkuji za tyto zážitky.

Děkuji všem živlům za jejich existenci a harmonickou koexistenci.

Děkuji matce Zemi za její neutuchající trpělivost a podporu.

Děkuji, že nemusím cestovat za speciálními zážitky do zahraničí a můžu je zažívat i doma s rodinou.

Děkuji za to, že blaze může být kdekoliv na světě. Jen si toho všimnout a uvolnit se do toho.

S láskou,

Tereza

p.s. Kde to milujete vy? Už jste někdy zažila intezivní přítomnost všech živlů? Jak vám v tom bylo? Budu ráda za vaše sdílení. Ať už tady, nebo soukromě mě do emailu: tereza@terezakastakova.cz.