Včera jsme měly s kamarádkami další setkání naší skupinky „Girls Power :-)“. 4 mámy, 4 holčičky, s věkovým rozdílem 2 měsíců. „Bože jak já tahle setkání miluju!“ mám chuť zakřičet do celého světa. A podpořit všechny maminky, aby si podobnou skupinu s kamarádkami vytvořily. Proč?
Vědomé mateřské sdílení je totiž mnohem hlubší, inspirativnější a podpůrnější, než běžné povídání u kafíčka. S kamarádkami jsme se shodly, že se po něm skoro vždy cítíme nabité a vysycené. A loučíme se v radosti ze setkání a s těšením se na setkání příští.
Čím to, že je vědomé sdílení jiné než běžné povídání? Já osobně vnímám jako hlavní tyto 3 důvody:
Při delším sdílení získává maminka příležitost jít postupně do větší a větší hloubky tématu. Od myšlenek a představ jak věci mají být, ke své vlastní pravdě, emocím a někdy i k volání své duše.
Od ostatních žen cítí péči a podporu, když jí dávají svou pozornost a nezasahují jí do jejího vyprávění. Cítí se nesouzena, přijímána, respektována.
Střídáním se ve sdílení po delším čase, se ženy navzájem inspirují více, než při „běžném štěbetání“. Když neskáčou od jednoho tématu k druhému jen na úrovni mysli, inspirují se jedinečností svého přístupu a hloubkou své moudrosti.
„Vědomé mateřské sdílení je mnohem hlubší, inspirativnější a podpůrnější, než běžné povídání u kafíčka.“
Teď se s vámi podělím o model, který se osvědčil mě a mé kolegyni Šárce Novákové, se kterou jsme spoluvedla několik měsíců kruhy Mateřského sdílení pro vyhlášenou dětskou hernu a kavárnu Naše městečko.
Všechny body jsou důležité, aby sdílení mohlo být z hloubky a od srdce. Jejich jednotlivou podobu si však můžete upravit dle svých potřeb a přání:
1. Sdílení vede jedna maminka (a příště může třeba zase jiná).
2. Před sdílením může (a nemusí) připravit hezký prostor. Na stůl či na zem dát doprostřed nějakou sošku či svíčku, okolo do kruhu květiny/kamínky/plody přírody a taky polštářky na sezení.
3. Maminka, která vede úvodní setkání se ujistí, zda všechny ženy souhlasí s navrženými pravidly (viz níže) a zda je nechtějí nějak změnit (něco přidat, ubrat, atd.)
4. A pak zahájí setkání krátkým naladěním se. Toto je důležitá část. Umožňuje maminkám se více uvolnit a spojit se sama se sebou. Přitom to nemusí být nic složitého. Může se jednat jen o zavření si očí na pár vteřin, naladění se na to, jak se komu v tu chvíli na daném místě sedí, upravit si polohu těla, aby se mohlo (ještě) více uvolnit..
Já osobně ráda používám dech. Chvíli se vědomě nadechovat do místa největšího nepohodlí (a tím se s ním spojovat) a s výdechem si představovat, jak z něj odchází spolu s dechem nepohodlí pryč. Nebo chvíli dýchat do srdce a pozorovat, co se v něm děje, co ono dnes chce říct, co má „na jazyku“..
5. A pak už začíná sdílení. Mluví jedna žena po druhé, po dobu určitého času. Naší skupince o 4 většinou vyhovuje nějakých cca 8 minut na každou. Když je žen více, pak je třeba zkrátit čas. Celková doba sdílení je vhodná cca 60 minut. To většinou děti vydrží se hrát okolo v relativním klidu, více už ne. Čas někdo kontroluje, mezitím se nemluví.
Zní to složitě? Možná na první dobrou ano. Ale nic složítého to není. Stačí jednou vyzkoušet dle osnovy a uvidíte, jak to půjde samo a přirozeně. Troufnu si říct, že nám lidem je mnohem přirozenější tento druh sdílení. Po staletí bylo běžné, že lidé takto sdíleli, vyprávěli si u ohně příběhy. Bylo normální, že mluvil jeden a ostatní poslouchali, bez zásahů a nevyžádaných rad.
A ještě kapitolka o pravidlech.
Před prvním setkáním je dobré se domluvit s ostatními kamarádkami na dodržování určitých pravidel. To vám všem umožní cítit se při sdílení bezpečně a moci se do něj plně uvolnit. Tady je pár mých návrhů, ale třeba vám bude vyhovovat něco jiného. Nicméně ty své sdílím proto, abyste se měly od čeho odpíchnout.
Co zazní při sdílení, je důvěrné. Toto je velmi důležité pravidlo zejména v případech, kdy se maminky tolik neznají. Díky němu se cítí bezpečně a dovolí si jít při sdílení do větší hloubky.
Maminka, která právě sdílí, má plnou pozornost všech ostatních maminek, u kterých je to v tu chvíli možné (rozuměj nezaměstává je zrovna jejich děťátko :). Díky tomu se cítí respektovaná a podporovaná.
Sdílení nerovná se terapie (i když samo o sobě je léčivé). Mamince, která sdílí, do sdílení nezasahujeme. Resp. svůj názor říkáme pouze tehdy, pokud si ho vyloženě vyžádá. Díky tomu se maminka může soustředit sama na sebe.
Každá maminka si může určit, jak svůj čas určený pro sdílení využije. Může pouze sdílet nebo může část času sdílet a ve druhé části poprosit o zpětnou vazbu. Pokud dáváme mamince zpětnou vazbu, ta je podpůrná a pramení z osobní zkušenosti (nejde tedy o nějaké teoretizování). Díky tomu se maminka cítí podpořená a nesouzená.
Je lepší si dát vědomě dopředu čas půl hodiny před setkáním, aby všechny kamarádky maminky stihly včas dorazit a udělat si na místě pohodlí. Vysvléci sebe i děti, odskočit si a udělat si kafíčko či čaj. Jednoduše přistát na daném místě a usadit se tam. I děti tento čas na adaptaci ocení. Je pak větší šance, že daný prostor budou mít chuť samy zkoumat, když se v něm budou cítit bezpečně a uvelebené.
Poslední dobou jsme přidaly s kamarádkami k času po sdílení ještě oběd. Děti máme zrovna tak staré, že nám spí dopoledne a po obědě, takže máme čas ještě i poklábosit o čemkoliv po sdílení a navzájem se i třeba inspirovat novými recepty.
Určitě netřeba dodávat, že je fajn se v přípravě setkání střídat. Ideálně tak, že u někoho se setkáváme (ta připraví prostor), jiná setkání vede a další doveze uvařené jídlo pro všechny. Netřeba nic náročného, stačí polévka a třeba domácí chleba.
Jak vám to zní? Láká vás vytvořit si takovou podpůrnou skupinku s kamarádkami? Sejít se s nimi a zkusit si posdílet dění ve vašich životech trochu jinak, vědoměji? Z větší hloubky? A přitom cítit jejich podporu?
Pokud máte jako odpověď ANO na alespoň jednu z otázek, neváhejte a přepošlete jim můj článek. Nebo zvedněte telefon a zavolejte jim! A pak…?
Pak si to setkání naplánujte a krásně užijte. A nezapomeňte mi dát vědět, jaké to bylo :)
Držím moc palečky a přejí krásný čas při vědomém sdílení vašich mateřských radostí i strastí.
S láskou,
Tereza