Nejlepší načasování druhého dítěte

Původně jsem vám chtěla napsat (na přání maminek z uzavřené skupinky Maminka v bavlnce na FCB) článek o sžívání sourozenců. Ale když jsem si tak přemýšlela, co vše bych do článku ráda dala, pořád mě to vedlo začít o tom, jaké je podle mě nejlepší načasování druhého děťátka. Protože i na to se občas ptáte a věkový rozdíl mezi sourozenci hraje v jejich sžívání dost významnou roli.

Hned na úvod vás ale asi trochu zklamu. Zvolila jsem sice poněkud provokativní název článku, ale osobně si myslím, že je to pravé úplně každé, které se kdy uděje. Ať už proto, že nám „hraje do karet“ a radujeme se z něj nebo proto, že se jím máme něco naučit.. V neposlední řadě nemám ráda, když má někdo patent na rozum a tvrdí, že přesně ví, jak věci jsou a jeho názor je jediný správný. Život je tak komplexní a my a náš úhel pohledu na věc tak jedineční!

To však neznamená, že se s vámi nepodělím o svůj pohled na věc. Resp. o určitá fakta (a mou osobní preferenci). Nicméně rozhodnutí je zcela na vás (a teda taky na přírodě/Existenci, která vždy dobře ví, co dělá).

1. SOUROZENCI BRZY PO SOBĚ (DO 2,5 LET)

V podstatě rozlišuji tři možnosti narození se sourozenců – brzy po sobě, s odstupem 5 a více let a něco mezi tím. To první byl i náš případ, Joshíček se narodil, když Davídkovi byly 14,5 měsíce. Pokusím se vám tu shrnout výhody tak malého rozestupu mezi dětmi i nevýhody.

Nevýhody

V minulosti spousta pediatrů i psychologů označovala 2 roky za ideální rozestup mezi sourozenci. Jsem velmi ráda, že se od tohoto už upouští, osobně s tím totiž dost zásadně nesouhlasím.

Okolo 2 let věku, se děťátko začíná zcela odpoutávat psychicky od maminky. Do té doby tvoří s matkou tzv. dyádu, tj. hovoří se o spojení matka-dítě, protože děťátko je s maminkou stále ještě silně propojené na psychické úrovoni  (více viz Laura Gutman: Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem). Až kolem dvou let dítěte se spojení rozděluje. A nejedná se o akt jednoho dne. Je to celé období, kdy dítě začíná víc a víc vnímat své já, svou individualitu a jedinečnost a objevuje svá přání a potřeby. Toto rozdělení se dá poznat např. tak, že děťátko začne mluvit o sobě jako o JÁ, nebo na fotce označí sebe jako JÁ a už ne MÁMA, jako dřív.

V tomto věku podle mě děti maminku velmi potřebují. Sice už se od ní psychicky odpoutávají, spoustu toho chtějí prozkoumávat najednou samy, ale když se cítí přepodnětované, nebo nejisté v nových dobrodružstvích, potřebují mít k dispozici máminu bezpečnou náruč. Někdy se toto může dít najednou i několikrát za den a trvat několik dní. A po dalším čase větší/velké samostatnosti se opakovat zase. A maminka na to potřebuje mít sílu, prostor a klid. A to s novorozeňátkem či batoletem jednoduše nemá.

Je to tedy období náročné jak pro děťátko, tak pro maminku. Časopisy pro ženy si sice moc často nekupuji, ale kdysi jsem si – shodou okolností pár měsíců před narozením Joshíka – koupila Marianne (když jsem jela za kamarádkou do Prahy přespat a orazit si). Psali tam, že u maminek dětí brzy narozených po sobě se statisticky vyskytují častěji úzkosti a i doba dožití je kratší. No, přiznám se, že úplně dobře se mi ty informace tehdy nečetly, i když už tehdy jsem věděla, že hodně záleží na tom, jak k dané situace přistupujeme. Zda ji vnímáme jako dar (a pak nám nic podobného v podstatě nehrozí), nebo jako zátěž, kterou na nás naložil někdo z venku (a pak to na nás vliv má).

Sem to ale píšu proto, abyste si udělaly kompletní obrázek a mohly se samy rozhodnout. I já kdysi lavírovala mezi oběma polohami. Naštěstí ta druhá měla v průběhu těhotenství navrch a po narození Joshíčka zvítězila. Ale přeci jen, náročné to bylo, ne že ne.

Výhody

Často se označuje za jasnou výhodu malého rozestupu mezi sourozenci to, že z nich budou parťáci. Ano, nižším věkovým rozdílem se k tomu vytváří určitý předpoklad – děti jsou na sebe od malička více zvyklé. Ale jistotu vám tento předpoklad nedává. Podle mě závisí zejména na tom, jak situaci uchopí rodiče.

Mluvila jsem totiž s mnoha lidmi, kteří – když se dozvěděli, jak jsou naši kluci blízko u sebe – mi hned sami od sebe říkali, jak mají svého sourozence podobně blízko narozeného. Na můj dotaz, jak si spolu rozumí teď v dospělosti, mi – k mému velkému překvapení – naprostá většina z nich řekla, že málo či vůbec.

Myslím, si, že je to hodně o tom, kolik sil maminka na takto brzy po sobě narozené děti má, kolik lásky pro ně má a nakolik jí pomáhá a podporuje okolí. Naši kluci k sobě mají (zatím) krásný vztah. I ve školce spolu tráví nejvíc času, navzájem se ochraňují a mluví o sobě jako o nejlepších kamarádech.

Musím ale upřímně přiznat, že největší podíl na tom má jejich tatínek. Jak tím, že mi byl (a je velikou) oporou v péči o děti i domácnost, tak i tím, jak si s nimi krásně už od mala hrál a vymýšlel aktivity, které je navzájem propojovaly. Možná to je tím, že se narodil sám jako první ve své rodině a až později se v jejich (širší) rodině narodila spousta dalších dětí. A on si s nimi hrával a někdy je měl i na starost.

Tak či tak, za jeho přínos jsem mu neskonale vděčná. Cítím, že sama bych tolik péče – a v takové kvalitě – nedokázala našim klukům dát.  Takže ano, je možné, že brzy po sobě narozené děti budou parťáky, ale není to jisté. A vyžaduje to spoustu času, péče a pozornosti od obou rodičů. I sil.

2. SOUROZENCI S ODSTUPEM VÍC JAK 5 LET

Tady už budu stručnější. Nejen proto, že s tímto odstupem nemáme úplně zkušenosti (i když Davídek je starší od své sestřičky 5 let a 2 měsíce, ale je tak trochu specifický případ – viz níže). Taky proto, že mi šlo zejména o to, rozbít mýtus, že věkový rozdíl 2 roky je ten nejlepší. Nicméně i k tomuto odstupu mám pro vás, myslím, zajímavé informace.

Výhody

Vy, maminky, které máte děti starší 5 let víte, jak moc už jsou samostatné. Samy většinou bez problémů jí, oblékají se, chodí na záchod, čistí si zuby, atd. A to je úleva veliká, když máte doma novorozeňátko, že nemusí opečovávat tolik fyzických potřeb dvou dětí.

Tyto děti už jsou také mnohem vědomější a vnímavější. Více se na sourozence mohou ve vašem těhotenství připravit, ladit a těšit, více vám s ním pomáhat po narození.

Nevýhody

Svět pětiletého (a staršího) dítěte je zcela jiný, než novorozence. Například pětileťák zažívá období iniciativy – přichází sám s novými nápady, svou vlastní kreativitou, atd. A je sice samostatnější, ale zároveň je už daleko od času, kdy byl batoletem. Svět malého miminka je pro něj vzdálený a ne tolik (až na pro miminkamilující výjimky) zajímavý. Mnohem víc tyto děti láká zažívat dobrodružství venku, mimo rodinu, či s obdobně starými dětmi.

O sourozencích s věkovým rozestupem více jak 5 let se proto hovoří jako o  jedináčcích (viz např.  Monika Němcová ze Studia Mones).

3. SOUROZENČI S ODSTUPEM CCA 3-5 LET

No a tady budu nejstručnější, protože výhody a nevýhody rozestupu mezi sourozenci v délce 3-4 let už vyplývají již z výše zmíněného.

Výhody

Děti s takovýmto věkovým rozestupem k sobě mají relativně blízko. Mají mezi sebou pevnější vazbu a více pochopení pro své světy, než děti s mnohaletým věkovým odstupem. Navíc jsou už samostatnější než kojenci a batolátka a pro maminku je tak péče o více dětí snazší. Nehledě na to, že starší sourozenci už mají za sebou ono kritické období cca dvou let.

My jsme si tento rozestup zvolili vědomě pro narození Sofinky (teda chtěli jsme 3 a 4 roky u kluků, ale nějaký čas jsme si na ni museli počkat, takže jsou to 4 roky a 5 let :), ale já si to nemůžu vynachválit. Kluci jsou k sestřičce pozorní, rádi se s ní vítají, mazlí ji, starší Davídek si s ní i rád hraje. Tady je ale taky krásně vidět, že nelze vše brát dogmaticky, i to věkové rozpětí je velmi zjednodušující, protože Davídkovi bylo už zmiňovaných 5 let a 2 měsíce, když se Sofinka narodila. Na druhou stranu, je už zvyklý od brášky, že je tu stále někdo přítomen. A taky je poněkud ten „miminkamilující“ typ.

Nevýhody

Zatím jem na žádné nepřišla.. :)) Někdo by mohl říct, že asi to, že ještě o něco starší děti mohou víc pomoci s mladším sourozencem, zabavit jej, pohlídat. Já toto ale jako výhodu velkého rozdílu mezi dětmi nevnímám. Podle mě je hlídání a péče o dítě právem a povinností rodiče a není dobré, když svůj díl zodpovědnosti přenáší na děti. Pokud to rodič (zejména pravidelně) dělá, nutí starší dítě vyrůst rychleji, než je pro něj přirozené a obírá jej o část bezstarostnosti dětství. Ani jedno z toho není dobré pro dětskou psychiku.

Pomáhání s děťátkem od starších sourozenců mi přijde vhodné pouze jako doplněk k péči rodiče. A má to samozřejmě i své velké zdravé benefity – starší sourozenec se cítí platný, vnímá tak co vše dokáže, tvoří si s mladším sourozencem skrze péči pouto. Ale nic z toho by podle mě nemělo snížit zodpovědnost rodiče za péči o obě děti.

ZÁVĚREM..

Závěrem bych ráda připomněla to, co jsem zmínila už na začátku. Načasování každého příchodu děťátka vnímám jako dokonalé. Ať už v tom, že přijde, když jej my vědomě zavoláme a jsme sladění v tu chvíli s plánem celé Existence. Nebo tehdy, kdy jej nečekáme, ale Existence nám v děťátku posílá dar. Ať už jeho samotného, léčení nás samotné (to například, když o miminko přijdeme), či abychom se o sobě něco dozvěděli (např. tehdy, když miminko podvědomě chceme, ono přijde, ale vědomě jej pak odmítneme).

Každopádně vědomé tvoření v souladu se vším, co je, já miluju. A proto vám (i sobě) přeju, ať se nám děje a daří co nejčastěji!

S láskou,

Tereza