Z deníku terapeutky: Můj den se 3 dětmi

Možná už některé víte, že máme s kamarádkami – které mají obdobně staré holčičky jako je naše Sofi – skupinku, v rámci které se pravidelně setkáváme a vždy nějaký čas setkání věnujeme vědomému sdílení. Na toto téma se chystám napsat celý článek, bude to hned ten příští a bude nadupaný informacemi a praktickými tipy, jak takové vědomé sdílení dělat a proč je tak vyživující.

Dnes bych vám však chtěla napsat o tom, jak vypadá můj obyčejný den se 3 dětmi. K napsání článku mě vyzvala Monča, jedna z oněch kamarádek-maminek ze skupinky. Líbilo se jí, jak jsem na našem chatu – na její výzvu – popisovala náš běžný den. Napsala mi: „To by byl také možná zajímavý samotný článek pro maminky, Teri. Jak jsi psala o Sofíkovi, když jí byly 4 měsíce. Jak vypadá takový obyčejný den se třemi dětmi. S tipy, triky, vhledy… :).“

Tak tady ho máte:

Ráno

Když vím, že budu na děti přes den sama a budu dělit svou pozoronost mezi je tři, sebe a domácnost, tak se hlavně se snažím je hned ráno pořádně přivítat a vymazlit. Zejména kluky, kteří se mnou v noci nebyli. Aby cítili, jak ráda je vidím a jak je miluju. Abychom den začali sycením a hezky si ho společně nastartovali.

Pak máme cca hodinu, než David odejde do práce. A to je u nás tanec. Když kluci nejdou do školky, tak v mírnějším tempu, neb nemusí být do nějaké doby ready to go. Takže se řídím tím, jaké mají potřeby a to je po ránu zejména hlad. Sofinku nechám batolit se – po noci je ode mě vysycená dost – a chystám snídani.

Snídani se snažím nachystat vždy pro nás všechny, co zůstáváme doma, včetně mě a Sofinky. Usedáme pak ke společnému stolu, povídáme si. Sofi je tak v klidu, pozoruje nás, nechává se strhnout kolektivním baštěním a já mám radost, že je tu další moment, kdy děláme něco všichni najednou.

Po snídani trochu uklízím. Osvědčilo se mi, že když jsou děti dostatečně vysycené dotekem a pozorností, nemají problém se zabavit na nějaký čas samy. A já mám na to klid. Pokud chce Sofinka mou pozornost, dávám ji do houpátka, do ruky kartáček na zuby či jinou věc, kterou ji baví hryzat/žužlat, a uklízíme „spolu“. Dávám myčku, pračku, … a ona si žužlá a u toho mě pozoruje.

Po ránu míváme i s klukama cca 10-15 minut, kdy uklízíme všichni spolu. Snažím se je namotivovat tím, že to tam pak budeme mít hezké a že to bude jen na chvilku (ukážu jim na hodinách odkdy dokdy – kam se posune ručička – to je baví sledovat). Nechávám je uklízet jejich věci (po snídani si odnést mističku, uklidit hračky, odnést si peřinku do postele, atd.), ale taky to prokládám dospělejšíma úkolama, které je vyloženě baví (např. vylít něco do záchodu, dát kocourovi žrádlo, odnést sklenice do komory, atd.).

Pak si hrajeme. Buď nějak vedle sebe, spolu či zvlášť, pokud si tak kluci zvolí. A čekáme, až bude potřebovat jít Sofík spát. Pro mě je teda někdy touto dobou nejpozději! důležité, abych zařadila svůj ranní rituál, který mě vždy probudí do života. Potřebuji na něj 5 minut sama v koupelně, abych si umyla zuby, obličej studenou vodou, nakrémovala se a navoněla.

Dopoledne

Když nastane čas, jdu uspat Sofii ven a klukům pouštím pohádky. Pohádky vybírám klidné, laskavé, ideálně s přesahy (do rituálů, do duchovna). Kluci mají rádi Chaloupku na vršku, Zahrádku pod hvězdami, poslední dobou ale taky akčnější Lumíky a Hasiče Sama. Tak se snažíme tvořit mix ku spokojenosti nás všech (ale daný den vždy jen jeden druh).

Venku chodím jen po okolních ulicích. Kluci jsou na to zvyklí, ví, že kdyby něco nutně potřebovali, můžou se oblíct, vyběhnout k silnici a počkat u ní, až  půjdu okolo (ale v podstatě to nedělají).

Po uspání Sofie hrajeme s klukama doma většinou deskové hry. Abychom se pořádně užili. A aby nelítali po zahradě, kde spí Sofi v kočárku a nebudili ji.

Po probuzení Sofi pouštím kluky na zahradu. A dle sil jsme pak buď doma, přijede k nám návštěva nebo jedeme někam my (na malý výlet/návštěvu/něco vyřídit/nakoupit, atd.). Vyřizování nechávám až po cca hodině a půl od té doby, co je Sofi vzhůru. Bývá pak unavená (ale ne na spaní). Ona si u toho odpočine fyzicky a psychicky se zabaví.

Oběd

Jinak u nás pak den pokračuje tak, že obědváme. Buď se Sofíkem nebo až poté, co usne. Oběd mívám uvařený vždy den dopředu. Obecně, když vařím, tak se snažím dělat jakékoliv jídlo pro celou rodinu vždy na 2x. Ať už je to polévka, hlavní jídlo či pomazánka k večeři. Jen snídaně a svačinky měníme. Rodina je zvyklá mít stejné jídlo dva dny po sobě a já tak nemusím vařit každý den.

Když jdu Sofi uspat podruhé, pouštím klukům přírodu. Něco klidného, s málo mluveným slovem, aby u toho relaxovali. Když Sofi usne, jdu pak s kluky do klidu a temna ložnice a tam ji při lampičce čtu pohádku dle jejich výběru. Tulíme se u toho, dávám jím „křídlo“, tj. každý si lehne z jedné strany hlavou na mou paži a já je tak objímám oba dva.

Když jsem hodně unavená, pouštím jim audio pohádky, odpočíváme tak všichni tři. Oblíbené mají Buddhovy pohádky, Andělské pohádky, Křemílka a Vochomůrku, Rákosníčka.. Čteme či posloucháme cc- půl hodiny a já kluky pak poprosím, aby si šli hrát do pokoje a nechali mě chvliku odpočívat. Někdy se povede (spíš výjimečně), že i na 20-30 minut usnu. A to je pak odpoledne jak malované! :)

Odpoledne

No a pak už nám zbývají nějaké dvě tři hodinky, než přijede David z práce domů. Většinou jsem s dětmi na zahradě, něco kutíme, nebo kluci kopou s míčem, hrají soft tenis, hážou letadla. Sofíka nechávám pinožit se okolo. Ráda kluky pozoruje a já tak mám klid napsat třeba nějaký krátký příspěvek na Instagram nebo udělat něco jiného do práce.

Když mám sílu, podnikneme něco věšího. Vypravíme se na švestky, na ořechy, k řece.. Jsme vášniví sběrači plodů přírody a máme to štěstí, že bydlíme v kraji, který jich nabízí přehršel.

Ale jinak už býváme doma. Zejména pak, když jsme byli dopoledne někde pryč. Víc jak jednu aktivitu mimo domov s nimi všemi si za den nedávám, nikdy.

Závěrem bych vám ráda napsala pár svých tipů, které mi také usnadňují bytí se všemi dětmi.

Tip 1

Neustále hledám a rozšiřuji paletu činností, které baví všechny tři děti. Dělám to nejen proto, abych je společným zážitkem propojovala, ale taky, abych si mohla co nejvíc přes den odpočinout (rozumějte, věnovala pozornost jen jedním směrem.. :). Oblíbené jsou u nás: muzicírování, dělání a rupání bublin, kotoulení si balónků po zemi všichni navzájem a stavění (kdy kluci staví a jsou srozumněni s tím, že Sofík boří… :)).

Tip 2

Dávám si svobodu být autentická. Když to jinak nejde, na děti i zakřičet. I Davidovi říct, že už nemůžu, když přijede. Nebo že jsem nasraná, když se zase prodlužuje doba jeho příjezdu (ach ty České dráhy..). Samozřejmě, že se snažím na děti a partnera neházet svou nepohodu. Ale vyjádřit si ji dovolím. To je podle mě první důležitý krok, aby daná emoce mohla projít a odejít a neměstnala se uvnitř mě jako v papiňáku.

V druhém kroku je ale podle mě důležité si tuto emoci přivlastnit. Vědět, že je moje. Že ji nezpůsobily ani děti, ani David, ani České dráhy. Že oni jen spouští nějaké staré zranění uvnitř mě. Tudíž neobviňovat druhé a se starým zraněním si (ať už sama či s pomocí kolegyně) popracovat.

Tip 3

Učím se víc a víc vnímat co vlastně ně potřebuju, když jsem v nepohodě. Je to odpočinek? Řeknu klukům, že jsem unavená a poposím je, ať si jdou hrát na chvíli sami do pokojíčku. Je to větší angažovanost partnera v domácnosti? Neváhám a řeknu si o ni. To, že i druhá strana má svobodnou vůli a nemusí mi vždy vyhovět, se stále učím víc a víc chápat a respektovat.