Přirozenost šetří nervy i peníze!

Jeden příměr se hned nabízí. Kdo je spokojený sám se sebou, se svým nitrem, vzhledem a věkem, je ohledně nich nejen v pohodě a míru, ale ani se nenechá rozházet případnými nejapnými poznámkami lidí, kteří sami se sebou spokojeni nejsou (a proto kritizují).

Takový člověk taky ušetří peníze za spoustu kosmetiky a léků, které mu mají vylepšit pleť, “přilepit vlasy ke kořínkům”, dodat mu umělé energie.. No, prostě jej celkově “uchránit” od přirozeného stárnutí. O plastických operacích ani nemluvě.

Ale o tomto můj článek není.

Mám chuť se s vámi spíše podělit o radosti naší rodiny, která se – po nedávném přestěhování ještě blíže k lesu a přírodě – zas o kus přiblížila přirozenosti v její plné kráse.

Co nám přirozenost dala a dává? V čem nás extrémně těší? Jak si díky ní opečováváme svou nervovou soustavu a šetříme naši rodinnou kapsu? O tom všem se dočtete níže…

1. Klid

Přestěhováním se ještě blíže k lesu a přírodě jsme se dostali do prostředí, kde je mnohem méně elektro smogu, světelného smogu i hluku.

Nezdá se to, ale není vesnice jako vesnice. Na Lety, ve kterých jsme žili dříve, nedám dopustit. Velikou vděčnost k nim cítím už jen proto, že tam k nám chtěly zavítat všechny 3 naše děti. Taky ale proto, že jsem předtím žila v meditačním centru v téměř panenské přírodě jihozápadních Čech a jezdila pracovat (primárně) do Prahy. A Lety obnášely pro mě tehdy z obého to nejlepší. Krásnou přírodu kopců a vod (v tomto případě konkrétně Brd a Berounky) a přitom blízkost ku Praze, kde jsem dávala terapeutická sezení a částečně pracovala pro Centrum celostní terapie a sportu VO2Max.

Každopádně, když jsem se přestěhovali o 10 km dál a o skoro 100 metrů výš, mnohé se ještě více změnilo.

Rodinný dům s rozlehlou zahradou nám dává prostor být výrazně více v energii jen naší rodiny a každému z nás i v energii své. Odpadl vliv blízkých okolních wifin a v noci se před spaním těšíme z dívání se na hvězdy střešními okny (které předchozí majitelé umístili tak šikovně, že je jimi vidět na hvězdy z každého „spacího“ pokoje).

V neposlední řadě nás v noci ruší zvukem tak maximálně štěkot psů a ráno kokrhání kohoutů, což za rušení vůbec nepovažujeme, spíše za krásné vyjádření místních zvířecích kamarádů.

Naše nervové soustavy tu mají výrazně méně podnětů.

2. Příroda na dosah

Dnes jsem byla na chvíli na zahradě, popracovat dál na jejím zazimování. Nejen, že jsem se při trhání posledních jablek parádně protáhla, ale když jsem hrabala listí okolo domu, zjistila jsem, že v našem domě bydlí mlok! A to doslova!! Z jedné prohlubně ve zdi trčel malý, typicky žlutočerný ocásek. A při dalším „ohledání“ místa jsem našla jeho kamaráda, necelého půl metru od něj. Byl už zimou celý ztuhlý, chystal se na zimní spánek. Opatrně jsem je oba zase zahrnula listím a těšila se, až o nich povyprávím dětem a Davidovi.

Taky jsme ultra mega vděční za to, ze to máme do lesa ani ne 7 minut chůze. Obecně moc rádi do lesa chodíme na procházky, ale když nastane podzim, jsme tam pečení vaření. Jako vášniví houbaři zejména tehdy, když rostou houby.

Letos jsme u nás v Halounech nosili z lesa domů hotové poklady. Rostlo tolik václavek, že jsme je nebyli schopni pobrat. Psala jsem kamarádce, kde je necháváme být, ať si taky zajdou. A krom guláše je zavařovali o 106. Taky lahodné ryzce. Krasným babkám jsme zase obalili a usmažili kloboučky a byly z toho šťavnaté řízky.

Do lesa chodíme nejradši proto, abychom něco posbírali. Houby, chvojí, klestí, borůvky či šťavnaté listy stromů na jaře do salátů. Taky tam chodíme rádi jen tak, projít se. Víte, že Japonci z toho mají dokonce jakýsi moderní národní sport?

Dobře zmapovali, že v lese člověku automaticky klesá krevní tlak i srdeční tep, že je přítomnost stromů velmi blahodárná na psychiku člověka.

A přitom nestojí nic! Resp. jen chuť se vypravit a pár spálených tělesných kiloJoulů, což je ve finále žádoucí nejen z hlediska zdraví, ale i kvalitního spánku.

Btw: jo a víte, že se vyplatí chodit ven (nejen do lesa) i za těchto sychravých dnů plných mlhy? V plně osvětlené místnosti totiž získá tělo ze světla jen nějakých 300 Lutzů, venku za mlhavého dne až 1000! A světlo, jak známo, je důležitým spouštěčem hormonu serotoninu, který nám pomáhá cítit se šťastní.

3. Domácí zvířata

S novým domečkem jsme zdědili od původních majitelů i 2 venkovní kocoury (takže máme teď i s naším Neem kocoury celkem 3) a 4 slepičky.

Kocourky si pochvalují zejména naši kluci. Jsou mazliví (oni i oni :), takže si všichni společné mazlení moc užívají a kluky to motivuje k péči o ně. Takže nemám nikdy problém když připravím venkovním kocourům žrádlo, že by jim je nechtěli zanést a vyměnit jim vodu.

I slepičky máme všichni moc rádi. Všechny nás baví nosit jim krmení – mají super apetit – a my potom můžeme posbírat čerstvá vajíčka v kurníku. Mě taky těší, že se dobře udají zbytky jídel (které nemusím už ani já, ani David dojídat) a že se každý den péčí o slepičky vyvětrám a projdu. Nehledě na to, že domácí vejce jsou výrazně zdravější než ta z obchodu, protože obsahují mnohem více aktivních živin a samozřejmě žádnou chemii, protože tu při chovu nepoužíváme.

V neposlední řadě se mi moc líbí, jak se při péči o slepice naši kluci učí přirozeně vnímat cyklus zrození nového života, už jen bytím tomu nablízku a pozorováním.

Takže suma sumárum – přítomnost zvířat zklidňuje naši psychiku a šetří nám kapsu, a to nejen domácímí vajíčky (které pro nadbytek i prodáváme), ale i proto, že za zvířátky nemusíme do Zoo ani na animoterapii.

4. Ekologie

Moc nám s Davidem dělá dobře přechod na topení dřevem, čištění odpadních vod přírodní cestou a ohřívání vody soláry.

Je teda pravda, že nás to i něco stojí. Např. topení v kamnech na dřevo znamená zatápění, přikládání – ale řadíme to opět ke zdravým a nervům ulevujícím pohybům. A ta vůně při zatopení, to nemá chybu! Připomíná mi to vůni táboráku, když jsem jako malá jezdila se skautem na výlety a učila se přírodu poznávat.

Navíc, topit v dnešní době dřevem, je výrazně levnější než plynem či elektřinou a je to i výrazně šetrnější vůči přírodě!

5. Soběstačnost

Mám ji až na posledním místě, ale zajímá nás poslední dobou nejvíce.

Chystáme se pořídit k solarům i fotovoltaiku a stát se tak nezávislými na státním energetickém systému.

Já už se mega moc těším na zakládání bylinkové spirály u bazénu (napouštěného ze studny pomocí sluneční energie) a všech nových zeleninových záhonů na jaře. Těším se i na (opětovnou) výrobu tymiánové masti, na zpracovávání ovoce z našich stromů, na vaření z naší domácí a zdravé zeleniny. Chtěla bych vyzkoušet nově i pěstování a výrobu tinktur z lichořeřišnice a echinacei. A krom standardních druhů zeleniny zasadit i některé staré české odrůdy, jako je např. zdraví velmi prospěšný tuřín.

Opět, semínka nás budou stát téměř nula nula nic, budeme na vzduchu, pohybem uvolníme napětí z těla, navíc tvůrčím a kapsu šetřícím způsobem.

Když teď na podzim sklízíme ze své zahrádky (a dostáváme i nádhernou zeleninu ze zahrad mé sestry a Davidových rodičů), tak velmi šetříme náš rodinný rozpočet. V obchodě nakupujeme za méně, jen věci, které si sami (či s pomocí rodiny) nedokážeme vypěstovat.

A jen tak mimochodem, víte, že mikrobiologové pokusy zjistili, že se zdraví prospěšné probiotické bakterie na domácí zelenině množí až 100x rychleji než na zelenině ze supermarketů?

Tož tak.

Tolik mé dnešní sdílení k tomu, jak si udělat lépe na srdci, těle i duši, aniž byste museli utratit majlant. Resp. jak své peníze můžete naopak kontaktem se svou vlastní přirozeností a přírodou ušetřit. A to – v součtu – celkem ve velkém.

S láskou,

Tereza