Čteme dětem vhodné pohádky?!?

Tak a konečně je tu! Článek, který jste si na mém instagramovém účtu @maminka.v.bavlnce zvolili, že chcete, abych vám napsala jako první. Je o pohádkách, které vnímám jako nejvhodnější pro naše malé milované z hlediska jejich psychického rozvoje.

Ochladilo se, doma už si nějaký čas topíme a brzký soumrak spolu s ochlazením nás zvou pobývat doma s dětmi čím dál tím víc. A věřím, že se shodneme na tom, že jedním z nejkrásnějších způsobů, jak trávit dlouhé podzimní večery s našimi dětmi je – čtením knih.

Když jsme měli jen kluky, četla jsem jim každý den po obědě před spaním. Zatáhla zatemňovací závěsy, zapálila svíčku, každému nabídla jedno „křídlo“ (jednu paži na lehnutí si) a začala číst. Nejprve jsme četli (téměř výlučně) laskavé a rozvojové Buddhovy, Vílí a Andělské pohádky. Později jsme přidali snad všechny od Jakoba Streita i „drsné“ pohádky bratří Grimmů. Proč právě tyto pohádky považuji za důležité pro děti a jejich komplexní rozvoj?

Nemáme jen fyzické a emocionální potřeby

Když se narodíme, náš potenciál je nezměrný. Rodíme se s mnoha dary a talenty a schopnostmi, ale v dospělosti používáme pouze ty, které nám naši rodiče (a prarodiče, paní učitelky ve školce/škole a další, kteří se nám kdy věnovali) zrcadlili.

Rodíme se totiž plní potenciálu, ale zároveň zcela nevědomí. Své dovednosti a schopnosti si zvědomujeme až tehdy, když nám je vnější svět odzrcadlí. Malé miminko si zpočátku například není vědomo ani svého tělíčka. Zvědomuje si jej postupně tím, že se něčeho dotkne, do něčeho narazí. A stejně tak to je i s jeho emocionálními potřebami. Že je má, si začne uvědomovat postupně až poté, co za ním maminka opakovaně přijde, když zaplaká a chytne jej a začne konejšit.

Že máme různé fyzické a emocionální potřeby, to se všeobecně ví. A spousta rodičů se dokáže velmi dobře o tyto potřeby dětí postarat. Ještě pořád se ale bohužel dost všeobecně neví a nemluví o tom, že se rodíme také s duchovními potřebami. Potřebujeme, aby nám bylo zrcadleno, že existují větší věci, než jsme my (jako jsou např. Láska, Osud, Smrt), že zázraky jsou nejen možné, ale můžou být i běžné, že Existence se o nás postará, pokud jí to dovolíme a konáme v souladu s ní.

Mnoho rodičů tuto dimenzi samo nemá. Nebyla jim zrcadlena jejich rodiči (kteří ji sami neměli), a tak ji ani oni nemohou zrcadlit svým dětem – pokud ji v průběhu života svým osobním rozvojem opět nezískali. Děťátko tak přichází o důležitou část své přirozenosti, důležitý opěrný pilíř své psychiky a zdroj mnoha schopností.

Funguje to tak, jako když si představíte jeviště. Jeviště, které má nádherné kulisy, na kterém je spousta herců v krásných kostýmech, kteří mají mezi sebou moc zajímavé vztahy, kde se odvíjí spousta příběhů a zajímavých interakcí.. Pokud je ale osvětlena jen malá část jeviště, záře reflektorů je namířena jen na jednoho dva aktéry, zbytek jeviště nevidíme a netušíme, co tam existuje a odehrává se. A obdobně pak nastává u našich dětí to, že pokud nemají odzrcadleny všechny své schopnosti a dimenze, nejsou si jich pak vědomy a nepoužívají je ve svém životě.

Pohádky nám mohou se zrcadlením některých hodnotových a duchovních potřeb našich dětí velmi pomoci. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem našich klukům četla výše zmíněné pohádky a proč je začínáme číst i naší nejmenší.

Morální poučení a motivace strachem

Valná většina dnešních pohádek ale toto neobsahuje. Obsahují morální poučení, které ale k duši nepromlouvá. Jsou spíše kázáním obaleným do hezkých obrazů, které se strachem děti snaží motivovat k určitému konání. Že když nebudou dostatečně usilovně pracovat, že se jim nemůže dobře dařit, že když nebudou poslouchat, maminka je nebude mít ráda, atd.

Ale jak dobře víme, strachem se motivovat dlouhodobě nedá. Nefunguje to. A navíc, jedinou vyloženě zdravou motivací je láska. A na to je třeba dávat pozor při výběru pohádek.

Rozvoj hodnot

Proč mi přijdou Buddhovy, Vílí a Andělské pohádky jako jedny z nejlepších pro naše nejmenší? Nejen, že v dětech krásně rozvíjí představivost, ale taky hodně pracují s životními hodnotami, které jsou vždy laskavé, zdravé a dětem krásně ukazují svět v jeho nejčistší podobě.

Ve své práci s klienty ráda používám práci s hodnotami. Například společně tvoříme jejich žebříček vědomých i nevědomých hodnot. Klient své hodnoty objevuje a probíhá tak nulová terapie (nesnažíme se nic měnit, pouze objevujeme) a přitom silná terapie (hodnoty jsou už vysokou úrovní psychiky, ukazují nám proč děláme to, co děláme, co je tím motorem/motivací za naším chováním).

Děti, kterým jsou různé hodnoty zrcadleny – např. skrze pohádky – tak mají už od dětství ve své psychice o co se opřít. Vnímají, že v životě jsou určité pevné opěrné body, mají je ve vědomí a zcela přirozeně je pak ve svém životě používají. Nemusí pak v dospělosti na sezeních s terapeutem například zjišťovat, že je pro ně tak důležitá jejich nevědomá hodnota odpočinek, že patří dokonce na první místo žebříčku všech jejich hodnot (i když mezi vědomými hodnotami ho vůbec nemají).

Tyto knihy taky obsahují velmi příjemnou úvodní relaxaci, která pomáhá dětem odvést z těla napětí, uvolnit se a vychutnat si tak čtení mnohem víc. Součástí těchto knih jsou taky dětské meditace. Rozvíjí krásně představivost a smysly a mají spoustu těch úžasných účinků, které už věda dokázala, že meditace má – snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu, chrání proti duševním chorobám, zpomaluje stárnutí, atd. (odkazy na konkrétní studie provedené na amerických univerzitách najdete např. ve článku „Devět důvodů, proč je dobré meditovat. Bude se vám lépe spát i učit.“ na idnes.cz).

Drsní Grimmové – nesmysl?

Zároveň se nebojme číst dětem náročné pohádky, protože naše duše slyší na obrazy, které jsou celistvé. A k životu patří i to negativní, protože to nás vždy pudí k růstu, nejen to pozitivní.

V této oblasti bych byla s výběrem pohádek ale extra obezřetná. Pohádky, které obsahují hodně negativního, mohou napáchat v dětské psychice hodně škody. Pokud si chcete vsadit na jistotu v této kategorii, můžu vám však vřele doporučit pohádky bratří Grimmů. Působí jako jedny z nejdrsnějších, ale jak krásně ukazuje ve své knize Klíč k pohádkám Radomil Hradil (na detailním rozboru hned několika pohádek), každé slovo v nich má místo a jako celek velmi oslovují duši dítěte a podporují ho v tom, aby žilo v životě svůj plný potenciál v souladu se vším, co je. A jak?

Tady vám dám jeden příklad za všechny – pohádku o třech prasátkách, jak ji známe v současném běžném podání a v podání bratří Grimmů.

Pohádka o třech prasátkách

Tato pohádka se v současné době podává zkráceně a moralisticky. Tři prasátka vyrostou a maminka je pošle do světa, aby si postavila vlastní domeček. První prasátko neřeší, kde bude bydlet, zaujme ho první louže, ve které si užívá bahýnka. Druhé prasátko zaujme pole se se zelím a po stavění bydlení ani nevzdechne. Třetí prasátko nelení a jde si hned stavět domeček. Když se pak objeví vlk, první dvě prasátka jsou ráda, že se můžou schovat u svého sourozence v domečku.

Jaké z této pohádky plyne poučení? Nebuď líný a budeš se mít v životě dobře. A možná tím zachráníš život i druhým.

Původní verze pohádky bratří Grimmů z roku 1890 je jiná. V této pohádce narazí první prasátko na člověka, který má slámu, poprosí jej o ni a postaví si domeček z ní. Když k němu dorazí vlk, ten slámu rozfouká a prasátko sežere.

Druhé prasátko narazí na člověka, co má klestí. Vyprosí si jej, postaví si z něj domeček, ale i ten vlk rozfouká a prasátko sežere.

Třetí prasátko potká člověka s cihlami, vyprosí si je od něj a postaví si domeček. Ten nejen že vlk nerozfouká a prasátko nesežere, ale prasátko dokonce 3x odolá lstem vlka, který se jej snaží vylákat (tu na tuřín, tu na jablka, pak i na trh). Ve všech případech prasátko odolá a naopak, když se už velmi rozzuřený vlk snaží dostat k prasátku přes komín, nechá ho spadnout do kotle s vodou, uvaří ho a sní.

Zní to drasticky? Našim v dnešní době zejména pozitivy krmeným uším možná až brutálně. A proč by mělo prasátko sežrat vlka?

Ale to říká naše mysl. Naše duše – a zejména čisté duše našich dětí, které s nimi ještě neztratily pevné spojení – těmto obrazům rozumí. Mohou vnímat, že se nejedná o 3 různá prasátka, ale jen jedno, které se v čase vyvíjí. Že na své cestě vývoje se naše duše učí – první prasátko si postaví domeček pouze ze slámy – a trénuje svou pevnost – domeček je slabý, neochrání ho.

V druhém případě si už duše (prasátko) postaví domeček pevnější, ale i tak přichází zmar, protože vlk (který zde symbolizuje osud) jej opět převálcuje, sežere.

Až napotřetí – když je duše pevná – si prasátko přitáhne do života cihly a nejen že si postaví odolný domeček, ale odolá po třikrát vlkovi (osudu). Tím, že se prasátko nedá a vlka nakonec i sežere, tím “požírá” osud i své Vyšší já (osud = Vyšší já) a stává se celistvým. Osud už mu nemusí klást žádné překážky, aby jej vedl k růstu. 

Silné, že? A úplně jiné kafe, než ta první pohádka, viďte?

A ještě jeden vánoční tip…

Blíží se vánoce, a tak si sem dovolím uvést ještě jeden tip na překrásnou knihu pro děti. Neznám krásnějšího ladění se na vánoce s dětmi, než čtením knihy Putování. Je to hluboce lidsky napsaný příběh o narození Ježíška, doplněný o překrásné ilustrace Marušky Snášelové Štorkové.

Každý adventní den má svou část příběhu, která je navíc zakončená krátkým úkolem – tu uříznout barborku, tu zapálit svíčku, nebo se zamyslet nad tím, co pro nás znamená vděčnost – která děti nejen krásně rozvíjí, ale taky propojuje s námi – v raném věku jejich pozemskými modlami – rodiči.

Krásný konec podzimu a pak i celý adventní čas vám s láskou přeje,

Tereza