Dnes jsem šťastnou mámou dvou dvou kloučků a jedné holčičky, která žije ve spokojeném partnerství.

Mateřství si moc užívám, mám na něj i po 40ce dost sil. Mám dost času pro sebe a svou seberealizaci. S partnerem se dělíme o rodičovské povinnosti a užíváme si i prostoru jen pro nás dva. Mám kolem sebe podpůrnou síť báječných kamarádek-maminek s dětmi, dopřávám si pomoc s domácností a mám tak mnohem více času na pohodu s našimi dětmi.

Mateřská se pro mě ve své pestrosti a pohodě stala skutečnou dovolenou.

Ale ještě před pár lety tomu tak vůbec nebylo.

Psal se konec roku 2015 a náš tříměsíční Davídek přestal v noci spát. Budil se 8-10x za noc a k tomu byl pravidelně mezi půlnocí a jednou hodinou až dvě vzhůru. Po měsíci a půl vstávání k němu v noci a „nespaní“ jsem se cítila na dně sil. Čerstvě přestěhovaná k partnerovi, s kamarády a rodinou fyzicky a/nebo psychicky daleko, mi bylo často do pláče.

Když mi partner tehdy v legraci říkal, že to nic není, ať počkám, co teprve přijde, až budeme mít děti dvě, myslela jsem si, že mě snad chce zabít…

Připadala jsem si tehdy jako kůň, který nejen že je zavřený v ohradě a nemůže ven, ale který má taky děťátkem přesně nalajnováno kdy a kam má ve kterou část dne jít a jakou práci tam má udělat.

Sama dostatečně nevysycená pozorností v dětsví jsem nechtěla, aby to samé zažívalo mé dítě a tak jsem padla do opačného extrému. Jeho dala na první místo a na sebe téměř zapomněla.

Navíc se ve mně promítlo kolektivní nevědomí a já spadla do mateřské role mnoha generací žen před námi, spočívající v přesvědčení, že máma se musí starat (výlučně a sama!) o dítě, muž je tu od toho, aby zabezpečoval rodinu.

A když už jsem si dopřála nějaký kraťoučký čas pro sebe a má duše toužila ven - mezi lidi, změnit prostředí - sil bylo tak málo, že jsem kolikrát nikam vůbec nevyrazila a šla hned spát. Připadala jsem si jako v pasti.

Když jsem se dostala na úplné dno svých fyzických a psychických sil, došlo mi, že potřebuju pořádnou podporu a pomoc.

Rozpomněla jsem se na svůj život, který jsem žila před narozením prvního syna a kontaktovala kolegyni psychoterapeutku. Společně jsme zjistily, že se syn budí v noci proto, že mě hledá a ujišťuje se, že jsem v pořádku. V druhém trimestru těhotenství jsem totiž prodělala zánět slepého střeva, které mi jednoho brzského rána, těsně po půlnoci, vyoperovali. Proto se synek touto dobou v noci budil a zůstával vzhůru, měl o mě strach. Zašla jsem si ke kolegyni na odblokování a doma namíchala pro sebe i pro něj Bachovy květové esence.

Taky jsem se rozpomněla na svůj um žít spokojený a rovnovážný život sama za sebe a postupně jej začala zavádět do naší malé rodinky. Partner začal vstávat se synkem ráno a mě nechávali dospat. Začala jsem chodit na pravidelné krátké procházky ven, jeden večer v týdnu byl můj a já si až do prvního nočního kojení mohla dělat, co jsem chtěla. Začala jsem kout plány, kdy a jak se vrátím do práce a jaro 2016 mě zastihlo ve velké pohodě. No a víte, co se stalo pak?

V 38 letech, 5,5 měsíců po prvním porodu, jsem otěhotněla podruhé. Dvě čárky na těhotenském testu jsme doma uvítali s překvapením, ale taky velikou radostí. Někde uvnitř jsem cítila, že je to to nejlepší, co se mohlo stát, a že "to dám”. Ale cesta od “to dám” k té pohodě, co máme dnes, byla ještě dlouhá.

Potřebovala jsem si to doma opravdu dobře uspořádat. Partner se mi v tom stal velkou oporou. Postupně jsme se dostali od jeho občasné výpomoci k pravidelnému střídání se v uspávání a vstávání k synkovi/synům. Soboty dopoledne dospával se snídaní do postele on, neděle já.

Najali jsme chůvu na jeden den v týdnu a když už děti nebyly kojené, chodila jsem se seberealizovat jednou za 14 dní do práce. Tyto své pracovní výlety do Prahy, do Centra celostní terapie a tréninku VO2MAX, jsem si úplně zamilovala.  A další dva "hlídané" dny v měsíci jsem měla zcela pro sebe.

Vrátila jsem se zpět na první místo a dopřávala si ve dnech volna to, co jsem zrovna nejvíc cítila, že potřebuji.

Vyslala jsem přání, aby se v mém okolí našla nějaká spřízněná duše, maminka s děťátkem, se kterou bychom mohly sdílet radosti i strasti mateřství. Mé přání se splnilo nad očekávání – za pár měsíců jsem kolem sebe měla celou skupinu spřízněných maminek. Společně jsme podnikaly s dětmi různé zábavné a rozvojové akce a vždy si našly čas i na sdílení a vzájemnou podporu.

Začala jsem se sebou pracovat jako s klientem. Na to mě navedla šamanka Alicia Hamm, která mi na individuálním sezení dala tehdy pěkný “kouř”. Proč prý nepoužívám všechny ty nástroje, které mám a mým klientům ulevují i na sebe? Můj argument, že sebe nevidím z odstupu rázně utnutla a dodala: “A přidej k tomu modlitbu.”

Tak jsem začala. Stavěla si doma individuální konstelace, vrátila se k meditační praxi, používala na sebe techniky neuroliguistického programování. Za podzim 2019 jsem ušla takový kus cesty, jako už dlouho ne. Popracovala jsem si (potřetí, tentokrát už na hodně hluboké úrovni) se svým strachem ze smrti, propojila potřeby ženské i mužské energie v sobě a vrátila se zpět do krásné energie tvoření. Otevřela se víc podpoře Existence. A život nabral nové grády.

Už průběhu tohoto období jsem cítila, že mám co nabídnout zejména maminkám malých dětí. V hlavě se mi zrodil projekt: MAMINKA V BAVLNCE. Začala jsem maminkám nabízet podporu, jakou já kdysi nezažila a přitom si ji tehdy tolik přála a potřebovala.

Vytvořila jsem na facebooku fanpage MAMINKA V BAVLNCE a začala na nich zvěřejňovat krátké články s mými tipy a triky v různých oblastech týkajícíh se maminek a děti. Takto jsem zpracovala např. témata: Jak na vybité baterky, Čas pro sebe, Jak na denní a noční spánek malých dětí, Podporu sžívání sourozenců a další.

Vytvořila jsem balíček pěti terapeutických sezení MAMINKA V BAVLNCE, který za zvýhodněnou cenu pokryje většinu z témat, která maminka akutně řeší. Začala jsem dělat semináře pro maminky a ještě s jednou lektorkou vést Mateřské kruhy sdílení ve vyhlášeném mateřském centru Městečko.

Všechny tyto své dosavadní zkušenosti a dovednosti jsem sepsala do E-BOOKU MAMINKA V BAVLNCE. Nemusíte proto už absolovovat to vše, čím jsem si prošla já. Můžete si uvařit kafíčko a v klidu domova a času, který vám vyhovuje, si e-book otevřít a začít číst.